Petr Míl o MS v Adventure Race

1) Jaký cíl jste si dali před startem závodu? A jak jste spokojení s Vašim umístěním?

Samozřejmě, že vzhledem k umístění českých týmů z uplynulých let jsme opět chtěli atakovat top ten. Před závodem však onemocněl Pavel Štryncl a tak jsme si před startem žádné konkrétní cíle kromě dokončení závodu nedávali. Pavel se s nemocí v závodě popral a paradoxně se během závodu vyléčil. V první části závodu jsme byli hodně pomalí a po první disciplíně, mořském kajaku, jsme byli až v páté desítce. Tam jsem to viděl hodně černě. Konečné 14. místo vzhledem k těmto okolnostem považuji za úspěch.

2) Stačili jste se před startem dostatečně aklimatizovat?

Těch 5 dnů které jsme byli na Tasmánii před startem je asi naprosté minimum na aklimatizaci. Doporučoval bych určitě více. Dva dny před závodem jsme se byli trochu ostřeji projet na kole a zjistili, že to prostě nejede a tělo není dostatečně nastartované. V průběhu závodu se to ale začalo lepšit a třetí den už se to srovnalo. Profesionální přístup k závodu měli pozdější mistři světa Thule, kteří byli před závodem v Tasmánii asi 1 měsíc, aby se dokonale seznámili s prostředím.

3) Jakou výbavu jste museli vláčet celou cestu s sebou? Jak velká to byla přítěž oproti závodům “nalehko”?

Ano, bylo to hodně na těžko. Po celou dobu závodu byl povinný stan (2,8 kg ) a spacák (0,8 kg). No a taky je něco jiného absolvovat rychlé etapy do 12 hod nebo tahat jídlo a další propertiety na etapy trvající jeden den.

4) Co přesně bylo úkolem v etapě v jeskyních?

Klasické dohledávky kontrol podle mapy podzemí. Tam jsme měli trochu problém s jednou dohledávkou, kde jsme ztratili cca půl hodiny.

5) Jak těžký byl závod po navigační stránce? Museli jste hodně mapovat? Vyskytl se v této souvislosti nějaký větší problém a zdržení?

Když jsme to po závodě sumarizovali tak jsme dospěli k závěru, že jsme klasickou navigační chybu v závodě neudělali žádnou. Většinu závodu mapoval Jarda a mapoval bez chyb. Pokud jsme někde ztratili, tak to bylo vždy špatným rozhodnutím, jakou strategickou linií dosáhnout CP. Např. na kole čtvrtý den závodu jsme v pralese viděli CP v podobě výrazného kopce před sebou asi cca 2 km a „dobývali“ ho asi 5 hodin. Bylo to o nezkušenostech jak se pohybovat v pralese. Jak zvolit optimální trasu. Např. tady v tomto místě se písečné duny, které se zařezávali do pralesa, posunuly oproti 15-let staré mapě o stovky metrů úplně jinam a podle mapy nešlo postup namapovat. V mapě jediná zakreslená cesta pralesem neseděla ani směrově ani výškově Pro nás naštěstí jsme tam byli přes den a postup jsme volili podle toho co jsme viděli před sebou. Být tam v noci tak opravdu nevím co bychom si počali.
Druhé špatné strategické rozhodnutí jsme udělali 6. den závodu na posledním treku kolem pobřeží. Šli jsme to v noci a čekali jsme, že postup po pobřežních skaliskách bude těžko průchodný, a tak jsme zvolili postup okolo přes hory. Nakonec se ukázalo že Australané, se kterými jsme se tahali o 13-té místo, šli po pobřeží a bylo to rychlejší. Tam jsme ztratili další cca 3 hodiny. Bylo to celkově hodně o zkušenostech s prostředím, které nám prostě chyběly.

6) Kolik hodin jste za těch sedm dní naspali?

Druhý den nouzových 30 min. Třetí den povinná zastávka cca 3 hod. Pátý den 20 min. Šestý den noční dark zona na řece – tam jsme spali komfortních 6 hod v nekomfortním prostředí (4 lidi ve stanu pro dva).

7) Nakolik jste trasu absolvovali po boku jiných týmů a nakolik pouze ve čtveřici?

Pokud nepočítám první dva dny, kdy se to teprve trhalo a týmy se potkávaly poměrně hodně, tak jsme většinu závodu šli sami. Poslední tři dny jsme byli v kontaktu se švédskými FSJ (nakonec skončili na 6. místě), kanadsko-novozélandskými Wilderness Traverse a australskými Mountain Designs.

8) Přišla někdy nějaká výrazná krize, kdy jste to už chtěli zabalit?

Zabalit ne, ale na zmiňovaném postupu s kolem v pralese jsme v podstatě přestali závodit a prvořadým úkolem bylo vymotat se z pralesa a zvolit jinou strategii postupu. Během závodu také přišlo několik chvilek s mikrospánky hlavně na kole a na kajaku na řece.

9) Absolvoval jsi někdy těžší závod?

Ne. Do té doby byl můj nejdelší závod zimní Bergson s 75 hod. 167 hod jsem v závodě nikdy nebyl. Bylo to někdy více expediční než závodní. Hlavně extrémně náročné etapy v pralesech byly pro nás naprosto exotické. A pro mě osobně toho kajaku bylo hodně. Prostě sedí mi více trek a kolo.

10) Jak dlouho a jakým způsobem teď budeš dobíjet baterky? A jaký máš další závodní program?

Dám si asi 14-dní oraz a pak začnu trénovat. Moje překvapení je, že puchýře téměř žádné nejsou, i když jsme byli pořád v mokru a bahně. Na druhou stranu musím doléčit opuchlinu po obrovské pijavici na noze. S tím nemám žádné zkušenosti, tak doufám že se to rychle spraví.
No a další závody. Určitě v lednu kdy pořádá můj kamarád Libor Uher extrémní akci 24 hodinový trek na Lysou horu. Na příští rok program závodů Adventure Race ještě nemáme naplánovaný. Vše se bude odvíjet od finančních prostředků, ale věřím že jsme letos Adidasu neudělali ostudu a že nás příští rok také podpoří. Hlavní cíl by mělo být MS Adventure Race ve Fracii v září.