Raid Gallaecia – český úspěch na severozápadě Španělska
RAID GALLAECIA – vítr, slunce, vlny, létající ryby, brody a divoké sjezdy v sitontopu, ostré trny, 4 h spánku, 99 h závodu, 500 km
Závod ze série světového poháru nás tentokrát zavádí na severozápad Španělska, k poutním stezkám v okolí Santiaga de Compostella. V neděli 10. 5. se celý tým Fénix multisport – Adidas (Dan Šilar, Pavel Paloncý, Pavel Kurz, Kristýna Skalická) schází v rodinném penzionu v městečku Cuntis.
Aby nám to pěkně začalo, nepřiletí polovině týmu bikeboxy, které obsahují nejen kola, ale i spoustu dalšího závodního materiálu. Start je v úterý v 9.00 a v pondělí v 17.00 jsme stále bez části vybavení. Naštěstí jsou pořadatelé velice vstřícní a chybějící materiál nám zajišťují. O hodinu později se pak konečně objeví naše vlastní zavazadla.
Žádné „maňana“ se nekoná, v 9:00 je skutečně odstartováno přibližně dvouhodinovým orientačním během, při kterém se hned třikrát vykoupeme v silném proudu místní říčky.
Závod má celkem 12 etap, 11 x se ocitneme v depech, kde střídáme disciplíny a máme jídlo a vybavení na doplnění. Po běhu pokračujeme na kole JZ směrem k moři. Defekt na sebe nenechá dlouho čekat a na jednom z kol se nám daří zničit objímku na sedlovce. Zjišťujeme, že pokud v popisu stojí, že jako kontrolu hledáme „mlýn“, může se jednat o jakýkoliv pozůstatek kamenného zdiva. A že jich tam je. U moře nasedáme do lodí a před sebou máme 45 km po pobřeží. První polovina krásně utíká, protože jako zpestření jsou přidány tři krátké orienťáky. K tomu poslednímu dojíždíme za tmy a kolem nás z vody vyskakují ryby. Nejprve jen občas, pak už se dají chytat skoro do ruky. Jedna z nich nám skutečně skončí v kajaku (při odjezdu z pevniny ji jako dáreček věnujeme finskému týmu :-D). Dalších 20 km se docela vleče a vlny nám stříkají do obličeje. Je noc a my směřujeme proti odlivu do vnitrozemí.
Nad ránem opouštíme vodu a nastupujeme do pedálů, abychom odpoledne usedli opět v lodích. Druhý „kajak“ slibuje několikeré přenášení a rychlejší vodu, protože se 2/3 jednou po řece. Ve výsledku se skutečně nenudíme, je víc vody než jsme očekávali a taky je to celé o dost divočejší.. Jedna loď nástrahy řeky ustojí, druhá, na které je ke vší smůle veškeré vybavení se vyklopí asi třikrát. Zlomíme pádlo a ztratíme jeden batoh. Až po závodě se dozvídáme, že společnost, která na přítoku prováděla zemní práce, pustila zrovna zadrženou vodu, čímž nám obtížnost o stupeň stoupla… Nojo, tady je to 2:0 pro vodu.
Blíží se limit, do kterého musíme nastoupit canyoning – 18:30, pak už nás nepustí a etapu budeme muset vynechat, což se nakonec stane. Limit nám utíká asi o 20 min, pouze tři týmy prošly.
Vycházíme tedy přímo na trek v magickém Monte Pindo. Na první kontrolu jdeme přímo po skále, lezeckou obtížností tak 2-3, ani se nedivím, že je helma povinná. Máme štěstí, že aspoň ze začátku jdeme za světla. Po setmění přichází mlha hustá, že by se dala krájet a nakonec i déšť. Potkáváme několik bloudících týmů. Všichni se těšíme na povinný spánek v depu, který vyjde pěkně tak, že v 9 ráno po dvou hodinách vstáváme, jako bychom prospali celou noc.
Dalším cyklistickým přejezdem se dostáváme k nádhernému dlouhému treku po pobřeží. Rychlým nákupem utopeného zubního kartáčku a šesti kornet zahajujeme náročnou etapu. Fouká a svítí ostré slunce. Cestu si zkracujeme broděním do moře ústící řeky, není na škodu se během závodu i vykoupat. Fotografové netušili, že zrovna v těchto místech mohly být fotky zajímavější.
Do dalšího depa docházíme v noci. Je, tuším, noc ze čtvrtka na pátek a před námi je dlouhé kolo proložené kratším trekem. Zákeřně je trek veden trnitým a pichlavým podrostem, proti kterému nepomáhají ani podkolenky. Zatínáme zuby, nadáváme a rveme se s jalovci, vřesy a žlutým trnitým křovím.
Se čtvrtou nocí na kole přichází spánková krize. Všichni střídavě usínáme, špatně se mapuje, najíždíme do příkopů a padáme z kola. Zdají se nám sny. Nutně uleháme všchni čtyři těsně vedle sebe na alufolii a přikrýváme se druhou. Místo hodiny se vyspíme ještě o dvacet minut déle, ale jsme konečně schopni pokračovat.
Do cíle nezbývá mnoho. Cca 25 kilometrů po nohou. Vycházíme nad ránem a před katedrálou v Santiagu probíháme cílovou branou po 99 hodinách jako 4. tým v celkovém hodnocení!
Autor: Kristýna Skalická
www.facebook.com/phoenixmlutisportcommunity