Madeira Ultra SkyMarathon – úspěch v závodě světové série
Portugalská Madeira mě lákala už dlouho, ostrov ,,věčného jara,, s úžasnou přírodou byl pro mě velkým lákadlem. Když se navíc objevil místní závod v termínovce SWS, měl jsem o programu na první červnový týden docela jasno.
Díky pondělním přímým letům z Prahy jsme byli na ostrově za zhruba čtyři hodiny, původně jsem chtěl na letence co nejvíce ušetřit, ale zpětně jsem moc rád, že jsme nakonec zvolili sice dražší, ale mnohem rychlejší a pohodlnější variantu. Funchal, Riberio Frio, Curral das Freiras, Machico, Câmara de Lobos – klasické výlety po Madeiře + večerní volné klusání – tak vypadaly první pohodové dny před závodem.
Santana, malé městečko na severovýchodě ostrova, kam jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne nás přivítalo hezkým počasím, pohodlným apartmánem a paní domácí, která vůbec nevěděla, že se tu o víkendu bude konat nějaký závod a o nějaké světové sérii ve Skyrunningu už vůbec ne.
Pátek ve znamení velké pohody, odpočinku a příprav na závod. Docela jsem si to užíval a jelikož jsem byl v módu dovolená – vůbec mě netížilo, že mě druhý den čeká těžký závod, určitě mnohem těžší než Perun, a taky že možná dostanu od konkurence pořádně na prdel – prostě pohoda!
Noc z pátku na sobotu však byla jedna z nejhorších, které jsem kdy před závodem zažil. Nemohl jsem usnout, pořád jsem se budil, díval se kolik je hodin a přemýšlel o tom, jestli opravdu brát na závod hole. Ve dvě hodiny ráno ležím s pocitem, že jsem ještě nespal a vůbec, prostě blbý pocit, který tradičně nemívám. Naštěstí ráno ve čtyři padesát čilý, připravený a s tím dobrým pocitem, že to půjde!
Lehká a rychlá snídaně (čaj, kaše a bio Lifefood datle) a hurá na start. Několikaminutový rozklus od ubytování mi dodal trochu sebevědomí, cítil jsem se hodně dobře,
Start o šesté ranní byl docela v pohodě, až na dva uprchlíky se mi podařilo chytnout dobré tempo a první kopec jsem vycupital za Philippem Reitrem. Podmínky byly tak akorát, ani moc teplo ani moc zima, prostě ideální, sice mě trochu tížilo, jestli mě neskolí vedro, které přijde dopoledne, ale snažil jsem se soustředit na terén pod nohama, který hlavně v první části závodu docela klouzal.
Ráno pod Pico Ruivo (1861 m.m.m) bylo fantastické a hodně kochací a i přes poměrně vyšší tempo jsem si ho náramně užíval. První seběh mi však ukázal, že už to tak kochací nebude a každá malá nepozornost nebo špatný krok bude potrestán pádem, který bude bolet. A právě v sebězích jsem ztrácel asi nejvíce z celého závodu, občas jsem se dost bál, občas mi vůbec nevycházely kroky na místních schodech, třikrát jsem se sbíral ze země po pádu, kde jsem musel vypadat jak hadrový panáček, který si přijel vyzkoušet Skyrunning!
Někde ve stoupání na desátém kilometru mě předbíhá pozdější vítěz Clemente Mora, fantastický běh v náročném terénu, taková lehkost, to bych chtěl také jednou umět! Kousek pod nejvyšším vrcholem beru poprvé hole, jsem nakonec rád, že je mám, klouže to, nejde to, ale oproti ostatním přede mnou a za mnou se s nimi pohybuji mnohem rychleji. Pod vrcholem a na vrcholu se fandí a hlavně fotí, s dobrým pocitem, že budu mít pro tento report akční fotku se pouštím do dlouhého a náročného klesání až k moři. V podstatě přes dvacet, docela náročných kilometrů (hlavně na soustředění), kde mě kupodivu dobíhá a předbíhá jen jeden jediný běžec, ale hlavně, běželo se mi skvěle a nic mi nechybělo.
Na třicátém kilometru si začínám uvědomovat, že je teplo, docela velké teplo a představa, že mám před sebou ještě skoro jednou tolik mi moc motivace nepřidává. Občerstvovačka na 35 km, po náročném a dlouhém seběhu mám pořádnou žízeň, doplňuji pití a sleduji, že mám novou společnost. Do předposledního kopce jdeme ve třech (6.,7.,8. místo). Borci mají očividně dost (asi přepálený začátek? Nebo něco nesedlo), a tak se v závěru kopce dostávám na průběžné šesté místo. Po krátkém seběhu nás čekal skoro kilometrový brod řekou – náročné, nebezpečné, ale hodně osvěžující, pořadí se střídá jako na houpačce, ale v následném stoupání se zbavuji svých soupeřů a deru se na šesté místo, které nakonec udržím až do cíle.
Na předposlední občerstvovačce se zdržuji tak půl minuty, holky koukají, jak rychle jde doplnit pití a nezdržovat se. Posledních zhruba patnáct kilometrů už je nekonečných, opět jsem rád za hole a jen díky nim udržuji pořád dobré tempo a i do kopce se snažím běžet. Cpu do sebe poslední kousek jablečné Lifebarky a zapíjím vodou, rovinatý úsek kolem levády běžím s lehkostí a v hlavě už pomalu odpočítávám poslední kilometry do cíle.
V závěru je trasa stejná i pro kratší závod, který startoval dopoledne, tohle moc rád nemám. Jednak je to pak pro fanoušky v cíli trochu nepřehledné a já jako závodník ztrácím pojem o tom, kdo běží jakou trasu, ale protože běžím závod na Madeiře, tak jsem to překousl a posledních pět kilometrů kličkuji do cíle s běžci této kratší trasy.
Cíl je v mírném kopci, čeká mě tam má přítelkyně, jsem šestý, dělám krátký rozhovor a těším se, až si sednu, pořádně se napiji a něco málo sním, prostě pocity, které zná asi každý běžec.
Tak asi takhle nějak to celé na Madeiře proběhlo. Šesté místo v kvalitní konkurenci je pro mě super úspěch a jsem moc rád, že trénink a cesta kterou jsem se vydal je ta správná. Nicméně je třeba si uvědomit to, že ta úplně TOP konkurence, která běhá třeba na Transvulcanii tu nebyla a proto je potřeba zůstat nohama na zemi. Tímto děkuji všem, kteří závod sledovali a na dálku fandili!
Nesmím však zapomenout ani na skvělé výkony dalších našich běžců!
MUŽI:
1. CRISTOFER CLEMENTE MORA 6:00:28
2. DIMITRIOS THEODORAKAKOS 6:09:06
3. LUÍS FERNANDES 6:11:34
4. ANDRÉ JONSSON 6:14:10
5. NUNO SILVA 6:17:43
6. JAN ZEMANIK 6:25:10
7. TIAGO SILVA 6:27:52
8. REMIGIO QUISPE 6:28:46
9. ROGER VIÑAS 6:34:36
10. PHILIPP REITER 6:57:39
13. JAN BARTAS 7:10:04
ŽENY:
1. GEMMA ARENAS 6:58:51
2. HILLARY ALLEN 7:13:12
3. ANNA FROST 7:17:00
4. ANNA STRAKOVA 7:20:42
5. ANNA COMET 7:29:17
6. KRISTINA PATTISON 7:32:53
7. MARTINA VALMASSOI 7:54:39
8. ZUZANA URBANCOVA 8:02:21
9. YUKARI FUKUDA 8:03:28
10. ESTER ALVES 8:22:20
11. HANA KRAJNÍKOVÁ 8:41:29