P. Paloncy a F. Šilar suverény letošní Rock Point – Zimní výzvy
Pět dnů a pět nocí, takhle dlouho trval celý 2. ročník Rock Point – Zimní výzvy. Nejextrémnější zimní outdoor-survivalový závod dvojic ve volném terénu konaný na území Česka letos účastníky na dlouhé trati zavedl ze Šumperka do Trutnova a na krátké trase do Rokytnice v Orlických horách. Přestože nejrychlejší borci svoji misi ukončili o dva dny dříve než poslední klasifikovaní, poražený nebyl v cíli nikdo. Hrdinové jsou nejen ti, kteří tak náročný závod dokončili, ale i ti, kteří se rozhodli odstartovat.
“Letos nám panovaly zcela odlišné podmínky než při loňském prvním ročníku, kdy byly hory zavaleny obrovským množstvím sněhu. Původně jsme se domnívali, že to bude pro účastníky výhoda, když se nebudou muset tolik brodit, takže závod půjdou rychleji. Nakonec se ukázalo, že sněhu bylo tak málo, že si vlastně na běžkách nikdo neodpočinul a trasu bylo třeba zvládnout pouze běžecky. Ať tak či tak, opět to byl pořádný extrém a všichni předvedli obdivuhodné výkony,” shrnul 2. ročník ředitel závodu Rock Point – Zimní výzva 2014 Pavel Zitta.
Minulou sobotu se do Šumperka, kde závod v podvečer odstartoval, sjelo třiadvacet posádek, tedy šestačtyřicet borců z celé České republiky. Při slavnostním zahájení se při kulturním doprovodném programu pro širokou veřejnost navíc povedlo ze vstupného vybrat i finanční dar pro pětiletého Lukáška, kterého postihla dětská mozková obrna. “Mamince jsme na místě předali šek na pět tisíc tři sta korun, které jsou jen malou pomocí k tomu, aby se Lukášek třeba jednou postavil na start podobného závodu,” podotkl Zitta.
Samotný závod odstartoval ve velkém stylu. Kdo by si myslel, že na více než dvou set třiceti kilometrovou trasu účastníci v pohodě vyšli, ten se šeredně spletl. Pole se začalo ihned trhat. Na čele se držely dvě dvojice – šumperský Pavel Paloncý s frýdecko-místeckým Filipem Šilarem a Roman Šinkovský z Holic s Tomášem Petrečkem ze Slavkova. Už od samého začátku si tato dvě dua budovala jasný odstup od zbytku pole. Paloncý se Šilarem poodskočili na Pradědu a pak jim pomohlo, že pronásledující dvojice “zakufrovala” při hledání jednoho z průchozích bodů a ztratila půl druhé hodiny. “Chleba se láme ve druhé půlce, takže i když to nebylo nic příjemného, stále nebylo nic ztraceno. Věřili jsme, že jsme schopní tu ztrátu dohnat,” sdělil na druhém checkpointu, který se nacházel zhruba na třiaosmdesátém kilometru ve Starém Městě, Tomáš Petreček, loňský vítěz.
Zatímco vedoucí dvojka Paloncý/Šilar postupovala stále dopředu, pronásledovatele potkala smůla. Zhruba patnáct kilometrů za třetím checkpointem v Dolní Moravě zradilo Romana Šinkovského koleno. “Problém přišel už při seběhu z Králičáku, ale koleno Romana rozbolelo natolik, že nebyl schopný jít, natož běžet. Věděli jsme, že to je konec a že prvenství neobhájíme. Museli jsme vzdát, i když to bolelo,” sdělil s těžkým srdcem Tomáš Petreček.
V tu chvíli už vedoucí Adidas outdoor team šel zcela neohrožen za vítězstvím. Do cílového Trutnova nakonec dorazil po třech nocích, tedy v úterý nad ránem, přesně po 59 hodinách. “Jsme rádi, že to máme za sebou. V součtu jsme spali hodinu a půl a v poslední třetině jsme už usínali za chůze. Měli jsme trošku problém s tím, že jsme pak neměli s kým závodit a chyběl nám adrenalin, který jsme zvyklí mít. Museli jsme se hecovat sami,” svěřil se vítězný Pavel Paloncý, který už v nadcházejícím víkendu hodlá jít první ze závodů světové tour v ultra-trailu TransGranCanaria. “Zkusím využít tradiční metody a zkušenosti, které mám, a uvidíme, zda se mi podaří dobře zregenerovat. Výzva byla delší, než jsem původně plánoval,” řekl Paloncý.
O tom, že dvojice Paloncý/Šilar byla naprosto bezkonkurenční, svědčí i čas. Druzí v pořadí přišli více než s jednodenním zpožděním. Stříbro slavilo duo HSK Benecko – Karel Janata a Matěj Kubina. “Nějak se mi nepovedlo přezouvání. Na trati bylo dost vody, takže nohy byly prakticky pořád ve vlhku. Na trati se to vyvíjelo od nejhoršího k nejlepšímu a vzájemně jsme se střídali v tom, kdo na koho zařval a povzbudil,” sdělil Matěj Kubina.
Třetí na dlouhé trase nakonec došli chlapi z Plzeňska, Milan Urban a Miroslav Štefl, kteří dostáli především názvu svého týmu Pohoda Team a do cíle došli po necelých sto hodinách. Ti naopak patřili k těm, kteří se zastavili i na teplém obědě a postupovali systematicky. Jejich přístup jim nakonec zajistil třetí příčku. “S Mírou jsme se potkali náhodou při jedné obdobné akci a jelikož máme podobnou filozofii i styl humoru, tak jsme vytvořili dvojici pro tento závod. Je strašně důležité, aby si ti dva vyhověli, a my si prostě sedli na výbornou,” chválil si parťáka bronzový Milan Urban z Plzně.
Čtvrtým v pořadí na “Longu” byl jediný dokončivší mix tým Ranaři – Eva Filipiová a Jiří Tomášek. I když brali celkové brambory, ve skutečnosti jim patří vítězství v kategorii mix týmů s časem sto šesti hodin. Dlouhou trasu za nimi dokončily už jen dva týmy: Krakonošovi lyžníci – Jaroslav Bartoš s Martinem Kuželem a Mjolk – Janové Luksík s Machem, kteří se sto šestnácti hodinami času doslova uzavírali letošní ročník Rock Point – Horské výzvy.
Letos poprvé se bojovalo i na krátké trase. Při ní už závodníci skončili v Rokytnici v Orlických horách, kam jako první došel vítězný mix tým Hannah suadra Markéta Marvanová s Jiřím Zelenkou. Stali se nejen celkovými vítězi, ale také vítězi v kategorii mix, když sto padesáti kilometrovou trať zvládli za necelých pětasedmdesát hodin. Do Rokytnice tato dvojka přišla s více než pětihodinovým náskokem na druhý tým a současně na vítěze mužské kategorie Martina Jílka a Honzu Benche z týmu Tajfun. “Zní to šíleně, ale v době, kdy jsem závod měla za sebou, jsem začala závidět těm, kteří ještě byli na trati,” řekla Martina Marvanová, která – ač před sebou letos má teprve maturitní zkoušku – projela už třeba legendární závod Tisíc mil na kole.
Ze stříbra se ve zmíněné kategorii radovali Beach boys Pavlové Strejček s Novotným. Bronz se pak dělí mezi dvě další posádky: Válející Kameni s Milanem Skalickým a Zdeňkem Jirčíkem přišli na “chlup” stejně s týmem T-Lamy Václavem Hlouškem a Ondřejem Horáčkem. S nimi ve stejném čase dorazilo také jediné ryze ženské duo, které stálo na startu a navíc spatřilo cíl – plzeňská sestava Spinning Plzeň Jana Kořínková s Hankou Lehmannovou. “Vůbec jsme s podobným závodem neměly zkušenosti. Prakticky jsme netušily, do čeho jdeme, ale byly jsme rozhodnuty se nevzdat a do cíle dojít. To bylo také naše hlavní přání. Bylo to tvrdé, máme toho dost, ale podařilo se to,” oddechla si Jana Kořínková.
Z třiadvaceti dvoučlenných posádek nakonec vzdalo jedenáct párů. Pro někoho byla trať příliš náročná, řadu účastníků zradilo zdraví. Své by mohla vyprávět třeba Kristýna Skalická s Danielem Šilarem. Dlouho se oba pohybovali na třetí příčce dlouhé trati a na vedoucí pozici v kategorii mix týmů, ale v Dolní Moravě se nakonec museli rozhodnout závod vzdát. “Tenhle závod není ani tak o síle, jako o hlavě. Jdete celý den v mokrých botách, nohy samozřejmě bolí, ale chcete to překonat. Nakonec to už nešlo. Obnovil se mi zánět v holenním svalu a pokračovat by bylo zbytečným hazardem,” svěřila se Kristýna Skalická, jejíž odstoupení nakonec jedno pozitivum přineslo – její závodní partner Daniel Šilar alespoň stihl svoji středeční promoci v Brně.
Závod Rock Point – Zimní výzva 2014 nebyl ani tak o boji se zimou a sněhem, ale i přesto o tvrdém boji a velkém výkonu. Nakonec ho zvládli jen ti nejodolnější, nejpřipravenější a také ti, kteří jednoduše měli štěstí. Při dlouhé trase účastníci reálně ušli tři sta kilometrů, při krátké o sto méně, tedy o nějakých pětadvacet procent více, než ukazovalo vzdušné spojení průchozích bodů. “Závod přinesl mnoho zajímavých příběhů, ukázal velké výkony a klobouk je třeba smeknout i před těmi, kteří letos cíl nespatřili. Poděkování však patří i všem partnerům a celému týmu lidí, kteří akci neúnavně připravovali. Věřím, že se společně sejdeme znovu za rok nebo už při letošních Horských výzvách, které připravujeme, a které jsou už určeny širší veřejnosti,” uzavřel Zimní výzvu ředitel Pavel Zitta.
Foto: Patrik Pátek/PatRESS.cz