Jan Zemaník: Perun je oproti Zegamě procházka růžovým sadem
Honzo, konečně ses dočkal letošního prvního velkého závodu v horách. 21. místo je skvělé, takže spokojenost?
Umístění je dobré a jsem rád, že se mi to takhle povedlo, jelikož jsem přípravě na Zegamu dost obětoval. Takže ano, jsem spokojen, ale jak se říká, vždycky to může být lepší.
Jak sis Zegamu užil po běžecké stránce? Terén, počasí, průběh závodu?
Trať, počasí a terén pro mě jako vyšitý! Běhavé úseky střídané prudkými táhlými kopci nebo náročnými technickými seběhy mám rád a v závodě jsem si to také náležitě užíval. Byly však pasáže, které byly až moc technické a z mého pohledu i nebezpečné, jelikož vápencová skála dost klouzala, takže jeden špatný krok a bylo by po závodě nebo v horším případě i po sezóně.
Atmosféra je kapitola sama o sobě. Dokázal sis v tom kotli držet své tempo nebo to člověka strhává k rychlejšímu běhu a třeba i přepálí některé partie?
Atmosféra byla nepopsatelná, ti lidé tam tím závodem doslova žijí a ty nejlepší místa pro fandění si zabírají už několik hodin před závodem. Snažil jsem si držet své tempo a aspoň trochu si tu atmosféru užívat, i když byly pasáže, kde mě fanoušci trochu strhli, ale nějak extra jsem to nikde nepřepálil a síly do dalšího průběhu závodu bylo naštěstí dost.
Můžeš porovnat náročnost závodu s těmi top u nás? Mám na mysli především Peruna, který se snaží být co do náročnosti trati evropským závodům blízký.
Nedá se to porovnávat, Perun je oproti Zegamě procházka růžovým sadem, čísla nehrají žádnou roli, to že má větší převýšení neznamená, že je těžší! Zegama je mnohem techničtější a za nepříznivých podmínek, jako byly letos je to boj po kotníky v bahně, klouže to, nejde to, člověka to strašně moc rozhazuje a navíc si musí dávat velký pozor na ten kluzký vápenec.
Na TOP15 jsi ztratil jen několik málo minut, takže už vlastně skoro patříš k absolutní světové špičce. Vidíš ve svém výkonu rezervy?
Jsem obyčejný výkonnostní běžec, trénuji sám, plánuji si sezónu sám, nejezdím na soustředění, nemám možnosti trénovat ve vyšších nadmořských výškách – světová špička je myslím někde jinde, ale jsem rád, že i v mých skromných podmínkách dokážu občas zaběhnout podobný výsledek. Rezervy tam určitě byly, myslím, že velkou výhodou v tomto závodě byla znalost tratě, ti zkušení věděli přesně, kde se pošetřit nebo kde to naopak pořádně pustit.
Jakou výbavu jsi pro závod zvolil?
Povinnou výbavou byla pouze větrovka, použil jsem tu nejlehčí co mám Salomon S-Lab Light Jacket, kterou jsem sice v závodě nevyužil, v celém průběhu jsem však díky její lehkosti vůbec nevěděl, že jí mám u sebe. U bot byla jednoznačná volba S-Lab Sense Ultra 3 SG, moje oblíbená závodní bota pro náročné terény. Lehké kraťasy S-Lab Sense a kompresní tílko S-Lab Exo jsou mou nezbytnou součástí na většině horských závodů. Na jídlo jsem testoval výrobky od mého partnera Lifefood.cz s kterými jsem byl velice spokojen!
Máš za sebou v posledních letech hezké výsledky snad na všech délkách tratí. Kde se vlastně cítíš nejlépe?
Myslím, že jsem univerzál, běhání mě baví a rád si zaběhnu jak silniční desítku, SkyMarathon, ultra v horách nebo nějaký více extrémní závod. Je však pravdou, že aktuálně brousím více do rychlosti, takže mi přirostla k srdci více silnice, ale prioritou zůstávají stále závody v horách, zejména horské maratony.
Foto: Sam Straka (skyrunning.cz)