Mrazivý a větrný Krkonošský survival letos všechny pořádně prověřil!
V pátek 16. března v deset hodin večer odstartoval z nádvoří hradu Pecka Krkonošský survival 2018 (KS). KS je závod tříčlenných týmů, které mají za úkol získat co nejvíce bodů za nalezení kontrol v terénu KRNAPu (letos i Podkrkonoší) a absolvování několika vložených disciplín. Toto vše za 20 hodin.
Na pokyn bílé paní hradu Pecka vyběhly tříčlenné týmy do tmy, aby splnily první a jedinou povinnou disciplínu. Tou byl noční orientační běh s předem daným postupem mezi kontrolami, který byl určen pro rozptýlení startovního pole. Tentokrát čekala na všechny zrcadlově otočená mapa, která mnoha týmům zamotala hlavu. Některým bohužel nadlouho. Úvodní disciplínu zvládla nejlépe děvčata z týmu EPO Brunetky. Mohlo je tak hřát vědomí, že za sebou nechala všechny mužské týmy.
KS nemá předem danou trať. Během zmíněného limitu bylo třeba navštívit co nejvíce kontrol, rozmístěných v terénu, cestou do cíle na horskou chatu Kara. Před dosažením KRNAPu mohli závodníci získat body za disciplínu, která spočívala v přemístění 4 metrové klády pouze za pomoci lanových smyc.
Na úrovni Černého Dolu závodníci vběhli na území parku a volbou cest mezi kótami a údolími pokračovali na Benecko. Zde byla možnost vyzvednutí lyží, které před závodem odevzdali organizátorům. Krátce předtím mohli absolvovat královskou disciplínu KS, kterou byla Bejkárna (pana ředitele). Cílem disciplíny bylo přebrodit řeku Labe a následně vyběhnout náročným svahem se skalami a padlými kmeny co nejrychleji na vrchol. Od Benecka pak Ti, kteří to stihli, mohli na lyžích přijet k disciplíně „Paprsky“ ve skalách se jménem Malý Jeřábník. Kousek od nich poté začínala poslední disciplína, kterou byl měřený úsek na běžkách. Bylo to celkem 21km, na kterých závodníci nastoupali 900 výškových metrů.
Nejlépe si s tratí poradil tým Black HILL / Salomon-Suunto / EPO. Celkově druhým a prvním smíšeným týmem byl Fénix multisport / EPO. Nejlepšími ženami byly EPO Brunetky, které v celkovém pořadí obsadily 6. místo.
Mráz a silný vítr výrazně ovlivnily průběh závodu. Disciplíny tak stihl jen omezený počet týmů. Na druhé straně kromě jednoho pochroumaného kolene a několika omrzlých prstů se KS opět obešel bez zranění.
Z komentářů v cíli nutno zmínit, že někteří z účastníků neodhadli výbavu. Ani připomínky před startem nezabraly. Dle postřehů z trati byla jakákoliv zastávka na větru a v zimě utrpením. V kontrastu s tím je vhodné zmínit příhodu „starých pardálů“ z týmu CZAR, mimochodem pořadatelů českého Adventure Race. Jeden z nich, po nešťastném uklouznutí, zapadl až po krk do vody. Díky záložní goretexové bundě a kalhotám mu „stačilo“ vysvléci si namočené oblečení, vyždímat ho, znovu obléci, celé to pak přikrýt goretexovou vrstvou a pokračovat dále. Toto vše uprostřed větrné noci, tedy ještě dlouho před polovinou závodu. Za zmínku stojí i to, že další člen týmu má endoprotézy kyčlí. Se součtem věku 133let obsadili pánové v mužské kategorii 2. místo. Asi netřeba komentáře.
Avšak navzdory všem strastem, které k horám patří, ať jde o vítr, sníh či mráz, je zážitek ze zvládnutí Krkonošského survivalu nezapomenutelný. Myslím, že v tomto není rozdíl mezi vytrénovaným profesionálem a amatér