OPRAVDOVÉ VÝKONY – SILNÉ ZÁŽITKY – POCTIVÝ SPORT
Skyrunning

Perun s bronzovou kořistí

Do druhého ročníku Perun SkyMarathonu, konaného 2. května, mě provázely mírné výčitky kvůli nedostatečným naběhaným kilometrům. Běhala jsem poctivě, což o to, délky tréninků se však pohybovaly do 20 km. A tak byl i letos mým cílem závodu čas do 6 hodin a přežít.

Tři dny před závodem jsem zodpovědně odpočívala, a tak se do startovního dne probudila plná sil a očekávání. Ani letos počasí nezklamalo – mlha, déšť, chlad… Zkrátka správné závodní počasí. Také na registraci jsme dorazili s týmovými kolegy Jenysem (Holoubkem) a Tomem (Peterem) včas, takže zbyl i dostatečný čas na rozklusání se. Poslední úpravy, postavit se na start a … Máme tady problém. Amatérská chyba v podobě nechání si věcí na poslední chvíli zapříčinila, že jsem těsně před startem zjistila neteleskopické vlastnosti jedné hůlky a musela se vydat do závodu bez nich. V tu chvíli to pro mě byla skutečně velká komplikace, protože jsem spoléhala na hůlky, coby velké pomocníky v kopcích, jako záchranu. Zazněl start a závod dlouhý 41 km s pozitivním převýšením přes 3000 m tak pro mě musel začít znamenat novou výzvu.

Had, zatím vysmátých, závodníků vyběhl pod sjezdovku na Javorový, kde jsem se následně pořádně zahřála, zvolila svou bezhůlkovou strategii a dostala se na 4. místo mezi ženami. Dál už běžel závod jako po másle. Hned po prvním stoupání jsem zhodnotila, že odpočaté nohy budou poslouchat a hlava se těší ze závodu, což je vždy velké plus. Na první občerstovačce na 7. km si dávám vodu, pozdravím nomádské členy a fanoušky Marťu a Matěje, čímž se nechám předběhnout Luckou Luštincovou a vrhám se do zákeřného bahnitého stoupání s lany, kde si vystačím s lezením po čtyřech a dostávám se tak na pozici 3. ženy. Marťas to všechno točí, já lamentuju, zamávám a vydávám se za svou další metou, sjezdovkou v Řece. Běží se mi pohodově, a než se naději, je tady klesání korytem potoka do Řeky, kde mi uklouzne noha a já pořádně spadnu na zadnici. Není čas ztrácet čas a zjišťovat škody, běžím tedy s bolavou zadnicí dál ke sjezdovce, kde už panuje pořádný šrumec. Napiju se vody, pohlédnu vstříc tomu obrovskému kopci a za povzbuzování fanoušku se vrhám vzhůru. Cestou nahoru mi Marťa rychle povykládá, jak si vede Jenys s Tomem (Jenys umírá od začátku a Tome je neuvěřitelné rychlý) a já už na nic nemyslím, jen šlapu nahoru. Sjezdovka mi letos nepřijde nekonečná, a tak brzy sbíhám dolů, což mi dá zabrat víc, než stoupání. Pod sjezdovkou zaplním břicho banánem, a za povzbuzování Nomádů se vydávám do cíle. Úkol zněl jasně – snaž se, abys zůstala 3. žena a potkáme se brzy na Javorovém :)

Závod jsem si skutečně rozdělila do dvou polovin, které dělila sjezdovka v Řece. Druhá půlka už se nesla v poměrně pomalejším tempu. Závodníci kolem mě zůstávali zhruba stejní, cesta stoupala a klesala, mlha byla rozfoukána a všude svítila svěží zelená jara. Průběžně jsem hodnotila stav nohou a mysli, výsledkem bylo poznání, že to jde víc než dobře a za chvíli budu v cíli. Základ byl přemýšlet nad pozitivními věcmi, což se mi dařilo a cesta příjemně ubíhala. Fanoušci podél trati mě průběžně informovali o mém udržení 3. místa, což mě vedlo k jisté zodpovědnosti a hnání kupředu. V tomto duchu jsem se ocitla před posledním stoupáním, tedy Javorovým. Zde už jsem vyhodnotila svůj stav jako pořádnou znavenost a nepřála si nic jiného, než být v cíli. Něco mi však říkalo, že třešnička na dortu, v podobě závěrečné černé sjezdovky, ale nebude jen tak zadarmo, a byla to pravda. Zde jsem si tuze přála mít hůlky, vlastně poprvé za celý závod. Nezbývalo ale, než se v porostu kapradí a bůh ví čeho hnát vzhůru po čtyřech. Trvalo dlouho, než jsem začala slyšet povzbuzování fanoušků v cíli a veselé zvonění. Jak se mi ulevilo! Za podpory dalšího závodníka Lumíra Sobka tedy dobíhám do cíle a raduji se jako malá, protože 3. místo a čas 5h 31 min je pro mě parádní výsledek. S touto radostí se utíkám podělit s dalšími členy Nomádů, kteří už odpočívají v chatě. Tom dokončil závod na 7. místě a Jenys 27. Zkrátka děly se zázraky!

I letos organizačně moc fajn závod, za mě bez psychické a fyzické újmy, jen s jedním jelitem na zadnici, které mi brání pořádně sedět na záchodovém prkénku ještě dnes :)

Autor: Hana Holoubková (Beskydští Nomádi)

Foto: Sam Straka (skyrunning.cz)



Podobné články
Skyrunning
3. 10. 2018 Vanda Jenejová a Martin Bálint – víťazi skyrunningovej sezóny 2018

SkyMarathon (42km/ 2600m) a SKYRACE® (21km / 1400m+) z dielne organizátorov z Activeplanet.sk dali bodku za skyrunninovou...

Celý článek
Skyrunning
17. 9. 2018 SKYRACE® na Klin s veľkými emóciami: Kto je vlastne víťaz?

Vysokohorský beh cez Klin, krásne preteky typu SKYRACE® s celkovou dĺžkou trasy 20,5 km a...

Celý článek
Skyrunning
30. 8. 2018 Rok plný rekordů na Tatranské šelmě Ultra 2018

Možno to bolo dátumom plným osmičiek, možno skvelými podmienkami alebo to možno bola súhra okolností,...

Celý článek
Vaše Komentáře