OPRAVDOVÉ VÝKONY – SILNÉ ZÁŽITKY – POCTIVÝ SPORT
Ultratrail

Radek Chrobák: V ultra závodech nám za simulaci nikdo penaltu neodpíská

Už v minulém roce houževnatě bojoval o prvenství v závodě 24 hodin na Lysé hoře, tehdy se však ještě musel sklonit před Zbyňkem Cyprou. Letos už si však frýdecko-místecký ultra-běžec Radek Chrobák pro pomyslný titul zimního krále Lysé hory dokráčel, a to navíc jako nový rekordman závodu (14 kol za 23 hodin). Po měsíci uzrál čas se za závodem s Radkem ohlédnout.    

Je to přesně měsíc od tvého vítězství na Renault LH24, kde jsi navíc svými 14 okruhy vytvořil nový rekord závodu. Jak s mírným odstupem tenhle úspěch hodnotíš?

Rozhodně je to největší úspěch mé běžecké kariéry. Vlastně jsem do té doby na žádném ultra nestál na bedně nejvyšší. Ještě stále se vezu na vlně euforie a navíc se mi od té doby otevřelo několik dveří k zajímavé spolupráci, a to nejen běžecké. Před závodem jsem pomýšlel na to, že by bylo parádní Elháčko vyhrát, nedej bože třeba i otočit dosud nepokořených 14 kol, ale ve hře bylo plno faktorů, které mě mohly vrátit zpět na zem. Vzhledem k tomu, že ohledně mých tréninkových metod si mnozí klepali na čelo, tak nejpříjemnější pak byla reakce mého supporťáka, který konstatoval: “Kámo, tak teď jsi celým Beskydům (myšleno běžecké konkurenci) zavřel hubu.”.

Už v první půlce závodu, kdy jsi byl ještě na druhé pozici, sis v depu stěžoval na začínající křeče. V noci jsi však vůbec nezpomaloval a dostal ses do vedení před Zdeňka Hrušku. Jak jsi křeče překonal? A pamatuješ si místo a situaci, kdy jsi Zdeňka dotáhl?

Nebylo to zase tak hrozné. Křeče se sice objevovaly dlouho, po dobu snad pěti kol, ale naštěstí však vždy jen na chvíli a ne v sebězích, ze kterých jsem v závodě nejvíce těžil. Magnesium jsem do sebe v různých podobách cpal horem dolem před i během závodu, ale nepomáhalo. Myslím si, že na vině byl zpočátku mírně zanedbaný pitný režim. Soudím alespoň z toho, že mi většinou pomohlo se napít. Zase jeden zajímavý poznatek do budoucna. Na ultra se však málokdy vyhnete nějakým potížím, ať už to jsou křeče, bolest svalů nebo třeba morální krize. A tyto křeče byly docela zvládnutelné a příliš mě nezpomalovaly v tempu.

Zdenu jsem dostihl pod nástupem do hangu, chvíli jsme se drželi spolu a v traverzu se mi ho pak podařilo odpárat. V podstatě mě však provázel i po celý zbytek závodu, protože ačkoli jsem příliš nezpomaloval a v depu mě ujišťovali o zvyšujícím se náskoku, stále jsem se bál, že najednou profrčí kolem mě a třeba mi vezme vítězství v posledním kole. A právě v posledním kole jsem pak pod vrcholem Lysé řešil zásadní dilema, zda si vůbec můžu dovolit si odskočit, nebo to raději donést až do cíle, kde jsem se však chtěl oddávat radosti z vítězství, a ne proběhnout kolem reportérů, rodiny, fanoušků a přátel a mířit si to rovnou na velkou. Nakonec jsem si přece jen dovolil ztratit minutu času a udělat vše potřebné již na trati.

Minulý rok druhé místo, letos první. Vím, že je to ještě daleko, ale láká tě obhajoba?

Kupodivu jsem po závodě nepropadl žádné běžecké krizi typu “Proč to dělám?” nebo “Řežu si nohy, protože to bude míň bolet.”, ale hned mi bylo jasné, že se příští rok o obhajobu pokusím. Jen doufám, že se na startu opět sejde dost podobně mentálně chorých konkurentů, kteří tam budou chtít nechat všechno.

Stejně mi to nedá a tu otázku “Proč to děláš?” musím položit. Trénink na ultra bere obrovské množství času i energie, co tě vlastně žene do té každodenní dřiny, co je pro tebe kromě úspěchů hlavní motivací?

Je toho víc. Líbí se mi ultra, protože to není disciplína páchnoucí penězi a že své obtíže při závodě spíš potlačujeme a zlehčujeme, protože víme, že nám za simulaci nikdo penaltu neodpíská. Líbí se mi komunita ultramaniaků, protože na to, abyste běželi třeba deset hodin lesem po tmě a často jen sami se sebou, to musíte mít v hlavě alespoň trochu srovnané. Líbí se mi mezigenerační souboje mezi teenagery a jejich otci, je skvělé, že toto ultra umožňuje. Taky neznám lepší pocit z tréninku, než když seskočím z rotopedu a šlápnu do kaluže vlastního potu. Stejně tak se po závodě hrdě belhám ze schodů. Prostě v tu chvíli vím, že za tímto stála velká dřina a jsem na sebe hrdý, že jsem schopen odhodit všechny ty jistoty a pohodlí, kterými je dnešní doba prosáklá a vyměnit je za hodiny námahy, někdy až vyčerpání a někdy dokonce i bolesti.

Tomu rozumím, takže jde hlavně o to vystupování z komfortní zóny a zároveň práce na sebevědomí. Jako vystudovaný psycholog bys to asi měl mít docela srovnané. 

No a taky nechci být tlustý :) nechci být pohodlný, nechci chlastat a je mi cizí jen tak zírat do bedny. To nechám jiným, já si raději zajdu zaběhat. Ale samozřejmě mám na paměti, že snad jako všechno, tak i běhání je dobrý sluha, ale špatný pán. Hlídám si, aby z mého života nevytlačilo věci jako je poctivá práce, čas pro mou rodinu, vysedávání v čajovně nebo čas na čtení, což je se mnou déle než běhání a doufám, že mi zůstane, až jednoho dne běhat přestanu.

Fotogalerie

Na to máš ještě dost času, spíše by mě zajímalo, co dál. Díky tréninku na LH24 jsi přes zimu určitě nabral slušné objemy a budeš je chtít na jaře zužitkovat. Na start jakých závodů se postavíš?

Před pár dny jsem se rozhodl, že o víkendu (2. března) se pokusím popasovat s Kysuckou stovkou, kterou jsem před dvěma lety zabalil po 50 km. Dále mě pak čeká květnová Jesenická stovka, v červnu nás jede celá parta do Švýcarska na Scenic Trail. Doufám, že se mezi mé závody vejde i Nízkotatranská stíhačka a Hostýnská osma. V září pak samozřejmě Beskydská sedmička, kde budeme společně s Tadeášem Vyvijalem zachraňovat svou běžeckou čest. Minulý rok totiž nedopadl podle našich představ, skončili jsme už za třetím kopcem.

Vím, že s dalšími běžci občas vyrážíte na běžecké výlety. Prozradíš ostatním, kde všude už sis zaběhal? Máš nějaký silný zážitek?

S běžeckými výlety jsme začali před dvěma lety, tehdy jsem jen s Tomem Peterem vyrazil na týden do Alp. V létě minulého roku jsme však již ve čtyřech odletěli na Kanáry, konkrétně na ostrov Tenerife. Tam mi sice parťáci řekli, že namísto další běžecké “dovolené” zvolí nějaký příjemnější program, třeba zubaře nebo kolonoskopii, ale asi se z toho brzy oklepali, protože už v létě jsme tentokrát ve třech pádili za dalšími kilometry do Kazachstánu. Tam to sice nebylo až tak běžecké, protože vyšší nadmořská výška nám dávala zabrat, ale pár desítek kilometrů tam stejně padlo. V březnu se teď v pěti lidech chystáme na týden do Maroka. Do budoucna pak zvažuji i běžecké výlety ve větší skupině, vždy pro několik výkonnostních skupin běžců.

Zážitky? Pro ty to přece děláme. Třeba celodenní trek neznačenými kazašskými horami, ilegální překročení kazašsko-kyrgyzských hranic, několikeré brození dravých řek a následné spaní u kyrgyzských pastevců, to vše prožito v jediný den, určitě patří do zlatého fondu mých cestovatelských zážitků.



Podobné články
Ultratrail
8. 9. 2020 BESKYDSKÁ SEDMIČKA SE I PŘES MIMOŘÁDNÁ OPATŘENÍ POVEDLA!

Česká republika má po uplynulém víkendu úspěšně za sebou jednu z největších sportovních akcí letošního...

Celý článek
Kratší závody
14. 4. 2020 Jaroměřský kros 2020 se uskuteční v náhradním termínu a za podpory hvězd...

Aktuální situace organizátory donutila hledat náhradní termín a to se podařilo! Letos se tedy závod...

Celý článek
Kratší závody
11. 2. 2020 Kratochvílová, Formanová, Šebrle – Jaroměřský kros 2020 podpoří osobnosti české atletiky

Jaroměřský kros bude letos v dubnu slavit 10. narozeniny a oslavy závodu pojali organizátoři skutečně...

Celý článek