OPRAVDOVÉ VÝKONY – SILNÉ ZÁŽITKY – POCTIVÝ SPORT
Výbava

Ponožky – Krkonoššský survival na B7

Ahoj,

musíme rozptýlit jednu fámu a z ní plynoucí ostudu. Tou je, že tým Krkonošský survival, reprezentující stejnojmenný zimní týmový závod, ve kterém trojice závodníků zažijí během 20ti hodin neopakovatelné dobrodružství na běžkách, sněžnicích a při dalších disciplínách, přepálil začátek a na Lysé hoře mu došlo. Skutečný důvod – zničení chodidel oblečením nevhodných ponožek – je sice také ostudný, ale je to ostuda o řád menší.

Po českém Adventure race jsme s Michalem Peitzem dohodli, že by společná účast na “Liborově čundru přes Beskydy” mohla být docela zábavná a ještě by se nám mohlo podařit uspět. To znamená skončit na bedně. Buď na hlavní bedně závodu anebo alespoň v kategorii. Dva týdny před B7 Michal ověřil svou kondici na závodě Pilsenman. Byla výborná, Michal skončil druhý. Já jsem byl připravený z Horských výzev a týden před závodem jsem oběhl půl Mont Blancu při závodě CCC, kratší variantě UTMB – Ultra-trail du Mont Blanc. Prudké kopce se projevily, takže nezbývalo než se každé další ráno nechat překvapit, jestli nohy přestanou bolet dnes, nebo alespoň do startu B7. Michalovi jsem radši nic neříkal, aby se zbytečně nestresoval. Kolem středy jsem začal nad nohami vyhrávat a byl na B7 připravený.

Na startu za Lopraisovou tatrou byly nejtěžší dvě věci. Za prvé si správně utáhnout tkaničky a zavázat dva uzly přes sebe, abych to další hodiny nemusel řešit. To nevyšlo. Boty byly od mytí bahna z Mont Blancu scvrknuté, po pár kilometrech se rozšláply a byly moc volné. Nezbylo než dvakrát zastavit, pracně rozvázat oba uzly a boty utáhnout. A vyslechnout si poučnou přednášku o výhodách triatlonových tkaniček se sponou místu uzlů.

Druhá věc byl správně se obléct. To na Mont Blancu moc nevycházelo. Bez bundy byla v dešti zima a s nepromokavou bundou na sobě jsem se hned začal potit. Lepší je ale lehká zima než horko, tak jsem na B7 všechno vsadil na jednu vrstvu s krátkým rukávem. Vsadil jsem dobře, cestou od vlaku bylo uprostřed davu lidí teplo a na okraji davu lehká zima. Závod začíná do kopce a většina vrcholů je zalesněných, takže by vítr neměl být problém. Druhá věc vyšla, nemusel jsem celý závod ztrácet čas převlekáním.

Po startu jsme se drželi v čele a nenechali se zmást několika borci, kteří to do prvního kopce vypálili a pak odpadli. A ostatní borci okolo nás se jevili zadýchanější než my. Dobré znamení. Na seběhu do Řeky jsem slyšel někoho říkat “lepší je se držet Libora, on cestu opravuje a doznačuje, a my tak nezabloudíme”. To byla pravda, ale místy to vypadalo, že cestu kromě doznačování i prošlapáváme. Za Řekou a výšlapem sjezdovky, kde se kategorie hobby a sport sbíhají, nastal první rozhodující moment závodu. Doběhli jsme ke křížení cest se zátarasu přes pravou odbočku a špalírem světel z čelovek v levé odbočce. Libor jen řekl: “strhnout, zátaras patří na levou cestu, běžíme vpravo, někdo to přeznačil”. Bohužel v té době už Zbyněk Cypra s Petrem Vabrouškem, ještě jeden sport tým a řada čelovek hobby týmů běžela tou levou špatnou odbočkou. Podařilo se jim tak Ropici oběhnout dokola a minout koberec na jejím vrcholu. Zbyňka s Petrem jsme potkali na druhé straně kopce. Docela je to překvapilo, ale rychle pochopili – jestli se chtějí umístit, musí zpátky nahoru na koberec. To je tak půl hodina navíc a ztráta motivace. Ten vtipálek je připravil o první místo.

První občerstvovačku v Morávce vynecháváme a dál běžíme jen s Tomášem Petrečkem a Pavlem Štrynclem. Po chvíli se oba zastavují, něco řeší a my běžíme sami dál na Lysou. Jde to až podezřele lehce. Doběhneme nahoru na vrchol Lysé, proběhneme bránou, natáčí si nás, fandí nám.
Ptáme se, kudy se běží dál.

“Nevíme”.
“Kudy běželi Ti před námi?”
“Nevíme, někam dopředu.”
“Kam? Po červené?”
“Nevíme.” Kameraman: “Nevím, asi někam dolů”.

Cesta nesedí, vracíme se k bráně a ptáme se znovu, kam všechny hobby týmy před námi běželi.

“Nevíme, vraťte se dolu proti směru závodu a doleva.”
“Běžel tudy někdo?”
“Ne.”
“Tak proč nám to navrhuješ?”
“Nevím.”

Běžíme tedy intuitivně dál po směru závodu po silnici dolu. Směr nesouhlasí, zapínáme GPS a zjišťujeme, že jsme na druhé straně kopce. Vracíme se zpátky a cestou potkáváme auto pořadatelů. Z auta volá člověk:

“Už víme, kudy to vede, doběhněte zpátky do brány, tam vám poradí”. Vracíme se do brány.
“Prý už víte, kudy to vede”.
Člověk v bráně: “Tak já to rozhodně nevím”.

Přibíhá Zbyněk s Petrem. Ztrátu se jim podařilo vyrovnat. Oznamují nám, že nás mezitím čtyři týmy předběhly. Zbyněk je místní, vede nás přes staveniště a napojujeme se na správnou červenou. A my druhý den zjišťujeme, že jsme cestu hledali dlouhých 24 minut. Nezbývá, než zkusit těch pět týmu doběhnout. Ale při seběhu z Lysé přichází druhý rozhodující moment závodu. Michal zpomaluje a zjišťuje, že mu ponožky nesedí. Dělají se mu puchýře. Mohl bych začít s přednáškou, ale Michal začíná sám:

“Ty ponožky byly vyzkoušené, 50 km seděly, ale 100 km tréninkově neběhá nikdo a takové kopce za barákem nemám”.

V podstatě přestáváme běžet. Do kopce jít můžeme a držíme pozici, ale dolů jsme pomalí a občas nás někdo předběhne. Šance na dohnání prvních třech týmů padá. A začínáme odhadovat, kde se tou chůzí dokážeme udržet. Je to trochu frustrující. Víme, že to bude trvat ještě několik hodin, energie máme dost, akorát nemáme možnost, jak se do cíle dostat rychleji. Michal nejspíš dost trpí, ale plán je dostat se alespoň v naší kategorii na bednu, takže pokračujeme dál. Postupně se propadáme až na jedenácté místo.

V posledním kopci za silnicí na Malý a Velký Javorník zkusíme mírné stoupání s pomocí tahání na gumě vyklusávat a dobíháme na dohled dva týmy. Vypadají unaveně, takže zkusíme jeden trik. Doběhnout, pozdravit, předběhnout, neotáčet se a jít svým tempem dál dopředu. Mně ta guma sice stojí dost energie, ale pro Michala je to nejspíš docela utrpení. Michal se několikrát otáčí a oznamuje mi, že někdo stále jde za námi. Odpovídám “ok” a v duchu si říkám “co by asi mohli dělat jiného než jít za námi”. Na gumě přicházíme na Velký Javorník, sobota poledne, plno lidí, vypadáme jako cirkusák s medvědem, lidi fandí. Balíme gumu a já dělám to, co jsem Michalovi slíbil. Že na něj klidně budu kvůli umístění řvát. “Dělej, neflákej se, běž, neběhali jsme přes Beskydy 14 hodin, aby nás teď někdo předběhl!”. Neodmlouvá a běží. Jsem na dohled vepředu a hledám cestu. Michal se každého, koho potkáme, ptá na vzdálenost na náměstí.

“Jak je to daleko?”
“Je to 4 km”.
“Tak daleko?”
“No spíš 3,5 km.”
Vkládám se do toho: “Děkuju, to zní lepší.”

Další lidé a znovu:
“Jak je to daleko?”
“Asi 1,5.”
“1.5? Ti před vámi říkali 3,5.”
Radši se do toho zase vkládám: “Asi Ti předtím lhali, je to určitě 1,5.”

Michal, který prošel několikadenními adventure race bez spánku, včetně zimního ve slušném mrazu, se teď po obědě při seběhu posledního kopce ptá kolemjdoucích, jak je to daleko. Asi jej ta chodidla opravdu bolí, když se takhle snaží zabavit. Tak tu hru hraju s ním. Potkáváme další skupinu a já jim říkám:

“Kdyby se vás ten za mnou na něco ptal, neříkejte číslo větší než 2.”

Podle kroku odhaduju, že Michal už kolem nich proběhl. Ale neslyším žádné protesty ohledně vzdálenosti.

“Ptal ses jich na vzdálenost? Co Ti řekli?”
“Těch posledních jsem se neptal.”
“To je škoda.”

A v duchu si říkám, že to asi méně než dva kilometry nebude, když jsme teď v lese a máme doběhnout ve Frenštátě na náměstí. Je jasné, že když udržíme tempo, už nás nikdo nepředběhne.

Dobíháme do cíle, jako třetí v naší kategorii. Dvě minuty za námi další tým. Také v naší kategorii. Akce se vyplatila. Nakonec dochází k diskvalifikaci 3. a 4. týmu a my se dostáváme na druhou pozici v kategorii 40-50 let. To je na to, že už osm hodin jen chodíme, docela úspěch.

Nedošlo nám. Měli jsme špatné ponožky. Michale, zkus třeba www.rajponozek.cz. A vy ostatní, přijďte v březnu na Krkonošský survival!

Jakub Řídel

Reportáž České televize, která mj. snímá situaci na Lysé hoře.



Podobné články
Výbava
10. 12. 2019 RECENZE: Zimní rukavice Rogelli TOUCH, síla jednoduchosti

V českých zeměpisných podmínkách se při celoročním sportování běhání v zimě nevyhnete. Teploty kolem 0...

Celý článek
Výbava
25. 7. 2019 VIDEORECENZE: Suunto 5

Test nového sporttesteru Suunto 5 s adaptivními tréninkovými plány a výdrží baterie s přenosem GPS...

Celý článek
Výbava
1. 2. 2019 RECENZE: ICEBUG PYTHO 4 W – univerzálka mezi botami s hřeby

Bota vhodná do terénu i neterénu. Je to univerzálka mezi botami s hřeby využitelná nejen...

Celý článek